Rozhovor: Ljuba Krbová

RS: První setkání s hudbou ve vašem životě bylo přátelské či odtsrašující?

Ljuba: Předpokládám, že přátelské, protože jsem k hudbě nenabyla žádný

negativní vztah. Naopak je to jeden ze spolehlivých způsobů navodit

si dobrou náladu, když se nedaří.

RS: Vadí vám že v evropské (proamerické hudbě) chybí mnoho tónů pro

expresivnější vyjádření (oproti např indické hudbě) a urputně

přesný rytmus nedává průchod rozkolísanosti našeho života?

Ljuba: Sorry, myslím si, že nabídka hudby je dnes natolik široká, že si

každý svůj koktejl hudby může namíchat podle sebe. A je přece jedno,

jestli je to hudba buddhistických chrámů nebo skotské dudy.

RS: Indové ladí jinak ráno, jinak večer – co ladí vaše ráno váš večer?

Ljuba: Nejspolehlivěji funguje procházka lesem se psem. Šelestění listů

nebo dešťových kapek je taky učinný zvukový stimulant

RS: Internet bezesporu změnil konzumaci hudby již dnes. Kam si myslíte, že se ještě dá

dojít? (Naše kapela se nejspíš tělesně rozpadne kolem roku 2070 tak nás zajímá jak to

bude vypadat s hudbou v této době:))?

Ljuba: Dokud vaše tělesné schrány vydrží, věnujte se živých koncertům.

Vývoj se pohybuje ve spirále a živou muzikou se vždycky dobře trefíte.

RS: Kdo je pro vás symbolem české písničky?

Ljuba: Jarek Nohavica, už kvůli šíři záběru a jak si umí hrát s češtinou

(i polštinou a ostravským nářečím ).