Rozhovor: Její dcera Anička

RS: První setkání s hudbou ve vašem životě bylo přátelské či odtsrašující?

Áňa: Přátelské, maminka mi už v těhotenství pouštěla Mozarta pro

uklidnění a genialitu – dostavil se aspoň poloviční úspěch, při

vážné hudbě se mi krásně spí…

RS: Vadí vám že v evropské(proamerické hudbě) chybí mnoho tónů pro

expresivnější vyjádření(oproti např indické hudbě) a urputně

přesný rytmus nedává průchod rozkolísanosti našeho života?

Áňa: Je to asi o zvyku uší, mne ta indická za ně trochu tahá. Takže já jsem ,,suchar“ evropské a americké hudby.

RS: Indové ladí jinak ráno jinak večer – co ladí vaše ráno váš večer?

Áňa: Ráno většinou něco pro dobrou náladu, takže spíš Sto zvířat než Depecháci. A večer? Těžko říct, co hraje v rádiu, když upadám do kómatu.

RS: Internet bezesporu změnil konzumaci hudby již dnes. Kam si myslíte, že se ještě dá

dojít. (Naše kapela se nejspíš tělesně rozpadne kolem roku 2070 tak nás zajímá jak to

bude vydat hudbou v této době:))?

Áňa: Je pravda, že moc originálních CD se v mé sbírce nenajde, ale atmosféru živého koncertu nenahradí ani nejlepší přímý přenos přes internet…

RS: Kdo je pro vás symbolem české písničky?

Áňa: Hlasem Marta Kubišová, ať zpívá cokoli, tak mě to bere za srdce. Textově MIG 21 nebo Prago Union, baví mě.